Lite-Art

Jako můj hlavní literární produkt jsou dva projekty, které již píši několik let.

Vendetta 1 – Pád temna

  • jedná se o post-katastrofické sci-fi odehrávající se několik tisíc let v budoucnosti, Země se dosud nevzpamatovala z následků 3. světové války a většina lidstva žije mimo naší planetu. Lidé jsou po několika tisíci let vývoje rozděleni na několik odlišných druhů a mezi Terrany (nejvíce podobní současným lidem) se vyskytl jeden, co se výrazně odlišuje od ostatních, což je v totalitním režimu, který vládne v Evropě na obtíž.
  • příběh vypráví o boji člověka se sebou samým, se svými schopnostmi, které ho zabíjí a v neposlední řadě proti režimu, který utiskuje obyvatele Evropy
  • knihu průběžně píšu již od roku 2007

Sbírka pohádek o Malém zeleném depresivním koťátku s dlouhými černými vlasy

  • jedná se o sbírku depresivních pohádek na dobrou noc
  • hrdinou všech pohádek je koťátko se silnými sklony k depresím, které zažívá všední příhody života trochu odlišným způsobem 
    Ukázka - POZOR SPOILER
    Bylo, nebylo, za sedmero depresivními horami, sedmero řekami, sedmero kopci, sedmero moři, sedmero dálnicemi, sedmero městy, sedmero propastmi, sedmero servery, sedmero antiviry, sedmero firewally, sedmero sloupy, sedmero stěnami, sedmero okny, sedmero dveřmi a sedmero peřinami.Leželo malé zelené depresivní koťátko s dlouhými černými vlasy, každé ráno když vstalo, řeklo:“Proč do prdele bydlím tak daleko??!!”Odhodilo sedmero peřin, otevřelo sedmero oken, obešlo sedmero stěn a sedmero sloupů.

    Chtělo se podívat na internet, ale ten než prošel přes sedmero firewallů, sedmero antivirů a sedmero serverů, tak si řeklo, že se na to vysere a že radši půjde do práce a tak vyrazilo do světa.

    Obešlo sedmero sloupů a stěn, zavřelo sedmero oken a sedmero dveří, zamklo sedmero zámků sedmero klíči na sedmero západů a vyrazilo.

    Přešlo přes sedmero propastí po provazovém mostě, prošlo přes sedmero měst, přeběhlo sedmero dálnic, kde ho málem přejelo sedmero aut, přeplulo přes sedmero moří, kde ho málem potopilo sedmero bouří a sežralo sedmero žraloků, přešlo sedmero kopců a přeplavalo sedmero řek, které měly sedm stupňů.

    Ale když vylezlo na sedmou horu, poslední ze sedmero depresivních hor, kde v údolí, pod tou horou, na něj čekala depresivní práce tak se podívalo na černé depresivní hodinky, sedlo si do depresivního kouta a dostalo depku, protože už je půlka dne v háji a ono teprve dorazilo na horu nad prací a to ho ještě čeká cesta zpět.

    „Kašlu na to!” prohlásilo k horám.

    A tak se malé zelené depresivní koťátko s dlouhými černými vlasy otočilo, přelezlo zas zpět sedmero depresivních hor, kde na něj málem spadlo sedmero kamenů, přeplavalo sedmero řek naštěstí už teplejších, přešlo sedmero kopců, přeplulo sedmero moří na sedmero lodí, přeběhlo sedmero dálnic, kde naštěstí byla zácpa v odpolední špičce, takže ho nic nepřejelo, přešlo sedmero měst, kde se stavilo v mekáči a dalo si sedmero burgerů, přešlo sedmero propastí a dorazilo domů.

    Odemklo sedmero zámků sedmero klíči, otevřelo sedmero dveří a sedmero oken, obešlo sedmero stěn a sloupů a došlo k počítači.

    Malé zelené depresivní koťátko s dlouhými černými vlasy kouklo na počítač a zjistilo, že mu to píše “Error 404 – Stránka nebyla nalezena!”, protože ty stránky nakonec nedorazily přes sedmero serverů, sedmero antivirů, a sedmero firewallů.

    Tak si sedlo do depresivního kouta a dostalo depku, prohlásilo:

    „Proč do prdele mám tak zabezpečenej comp??!!”

    Náhle se z počítače ozval zvuk, kouklo na monitor a zjistilo, že všech sedmero antivirů se navzájem označilo jako vir a začaly se mazat. Nakonec se všech sedmero antivirů zhroutilo a vyběhla modra smrt, wokna se zhroutily.

    Tak si malé zelené depresivní koťátko s dlouhými vlasy zase sedlo do depresivního kouta, dostalo depku a řeklo:

    ”Proč do háje používám wokna místo Linuxu nebo Macu???!!!!”

    Po hodině vstalo, prošlo kolem sedmero sloupů, sedmero stěn, zavřelo sedmero oken, sedmero dveří, zamklo sedmero zámků na sedmero západů, přikrylo se sedmero peřinami, usnulo a zdály se mu jen depresivní noční můry.

    A takto probíhal každý den malého zeleného depresivního koťátka s dlouhými černými vlasy až do důchodu, kromě víkendů, kdy malé zelené depresivní koťátko s dlouhými černými vlasy, sedělo v depresivním koutě s depkou.

    A když nastal důchod, tak pak sedělo v tom koutě každý den s depkou od rána do večera a pokud neumřelo, tak tam sedí do dnes.

Fotograf všedního i nevšedního života, depresivní básník a spisovatel sci-fi literatury…