Sedím do noci u počítače, puštěná melancholická hudba, v hlavě vygumováno, koukám na wallpaper, v srdci prázdno a najednou se mi toto rodí v hlavě…

Sedím a koukám do prázdna
Poslouchám hudbu melancholickou
Nejde se odrazit ode dna
Dál a dál, chviličku za chviličkou

Život mezi prsty utíká
A já bloudím stále tmou
Budík brzy mi dotiká
Supy o mé tělo se porvou

Je ve mě podivné prázdno
Něco mi najednou chybí
Sáhl jsem si zas na dno
Život to ve mě pomalu hubí

V noci se sám budím
To strach z opuštění
A pak do rána sedím
Hledajíce odpuštění

Odpuštění? Ale u koho? Kdo? Kdo na mě seslal to prokletí?