Přichází zimu za zimou a lidé jeho čistotu pravidelně poskvrňují, ale on se nevzdává.
Pode mnou se rozprostírá město
Na které padá to bílé tiché těstoPříroda pomalu ale jistě umírá
A život který byl všude popíráČlověk prožívá ten pocit čistoty
Než zničí ho spěchající botyKrása je to bohužel pomíjivá
Naštěstí každý rok napadáVrací se cyklus za cyklem
Ale člověk ho zničí rypadlemNáhle se ale život na jaře vrací
A ten čistý půvab se zase ztrácíJediné co z něho je teďka
Je hnědá mazlavá břečka
Naše hodnocení
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0]