Sníh Zatím nehodnoceno

Přichází zimu za zimou a lidé jeho čistotu pravidelně poskvrňují, ale on se nevzdává.

Pode mnou se rozprostírá město
Na které padá to bílé tiché těsto

Příroda pomalu ale jistě umírá
A život který byl všude popírá

Člověk prožívá ten pocit čistoty
Než zničí ho spěchající boty

Krása je to bohužel pomíjivá
Naštěstí každý rok napadá

Vrací se cyklus za cyklem
Ale člověk ho zničí rypadlem

Náhle se ale život na jaře vrací
A ten čistý půvab se zase ztrácí

Jediné co z něho je teďka
Je hnědá mazlavá břečka

Démonův tanec
Auta