Svět je plný bezcílně se potulujících lidí a toto je příběh jednoho z prvních.

Na počátku byl člověk
Šel světem opuštěn po věk

Bloumajíce mlhou
Nepotkal osobu druhou

Prošel celý prázdný svět
Ale nepoznal krásný květ

Ticho a temnota tížila ho stále
A tak šel dál a byl neustále dále

Dále od světa světla
A přátelství tepla

Nakonec došel na kraj světa
Kde byla po lidství veta

Stál tam tiše opuštěn
Kde i smích byl rozpuštěn

Rozpuštěn v zelený sliz
Který je plný shnilých hlíz

Nakonec nemohl už dále
A tak skočil a padá stále

Mrtvým a studeným tichým vesmírem
Který život z něj vysává, jako by byl upírem