Krátká báseň, která se člověku mihne hlavou, když sedí po tmě v kempu nad jezem.
Sedím nad jezem
Při kytary zvuku
Sedím pod bezem
Při měsíci svituNad životem přemítám
Voda tiše kolem šumí
Smrt si znovu promítám
Řeka kámen vytrvale drtíČas pomalu plyne
Srdce se rozpadá
Všechno uhyne
A flóra povadá
Naše hodnocení
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0]