Přemítání nad jezem Zatím nehodnoceno

Krátká báseň, která se člověku mihne hlavou, když sedí po tmě v kempu nad jezem.

Sedím nad jezem
Při kytary zvuku
Sedím pod bezem
Při měsíci svitu

Nad životem přemítám
Voda tiše kolem šumí
Smrt si znovu promítám
Řeka kámen vytrvale drtí

Čas pomalu plyne
Srdce se rozpadá
Všechno uhyne
A flóra povadá

Auta
Nevědomost